Od vojenského mapování ke katastrálním mapám
1. vojenské mapování
V polovině 18. století nastupuje éra moderní kartografické tvorby, kterou si vyžadovaly především potřeby vojenského eráru. Dosavadní mapy nemohly již více poskytnout uspokojivý podklad pro vedení válek a jednotlivých bitev v závislosti na zdokonalování vojenské techniky. Bylo nutné zjistit co nejrychleji podrobné informace o sjízdnosti cest, průchodnosti močálů, o přechodech řek a horských pásem a nebo možnostech ubytování vojska.
Existující mapy naprosto nevyhovovaly při obraně státu a měly být nahrazeny podrobnými mapami, jejichž vyhotovení se nemohlo uskutečnit jinak, než pod vedením státu a ze státních prostředků. Úkolu se ujala sama armáda.
V letech 1763 až 1787 bylo provedeno první vojenské mapování, zvané též josefinské (podle éry reforem císaře Josefa II.). Území Čech, Moravy a Slezska bylo zmapováno na 413 částečně na sebe navazujících mapových listech v měřítku 1:28 800, čili 1 cm na mapě odpovídá 288 metrům ve skutečnosti. Proč takové divné měřítko? Nesmíme zapomenout, že tehdy metrické míry nebyly ještě zavedeny. Toto zmenšení bylo vybráno z jednoduchého a praktického důvodu: 1 palec (2,63 cm) na mapě odpovídal 1000 vojenským krokům ( 400 tehdejších sáhů, což přepočteno na dnešní míru bylo 758,6 m) ve skutečnosti.
Toto měřítko umožňovalo, aby byly přesně zaměřeny průběhy silnic a cest, vodní síť se všemi mosty, jednotlivé domy, kostely, zámky, dvory, hradební zdi u měst a průběh lesů. Novinkou bylo i znázornění terénu tónováním (čím tmavší, tím vyšší) a šrafováním ve směru největšího spádu. Tak vynikly všechny vyvýšeniny, horská pásma a průsmyky, jejichž obsazení mohlo rozhodnout o výsledku boje. Mapování ještě nebylo prováděno pomocí trigonometrie, ale za základ se vzala Müllerova mapa, zvětšila se na potřebné měřítko a v terénu byla doplňována.
Pro Moravu bylo vyhotoveno celkem 126 mapových listů – sekcí v letech 1764-1768. Napajedla jsou zobrazena na listu číslo 94, který zahrnuje území od Žlutavy po Březnici na severním okrají mapy a od Jalubí po Částkov na jihu. Tok řeky Moravy probíhá od severu k jihu a jsou zakresleny s větší či menší pravděpodobností všechny zátočiny, které řeka vytvářela. Dobře čitelný je mlýnský náhon i potůček vytékající z Boříčku. Jižně od Napajedel od Leopoldova protéká Pohořelický potok, který pod Prusínkami zavodňuje tři panské rybníky, jeden za Malinou a dva již na Pěnném. Všechny tři rybníky zaniklz v první třetině 19. století. Za pozornost stojí ještě za to všimnout si toku potoku Buravy, tvořícího jižní a jihovýchodní hranici napajedelského katastru - v 18. století se neregulován vléval do Moravy mezi Spytihněvem a Babicem, kdežto dnes je ve svém dolním toku veden kanálem a do Moravy vtéká společně s Březnickým potokem až u Jarošova.
Po obou březích Moravy od Otrokovic až po Kněžpole se táhnou žlutou barvou zakreslené lužní louky, mnohdy podmáčen či bahnité a s malými tůňkami. Na západ od řeky se zvedá hřeben Makové s pěti zakreslenými vrcholy a severně od nich až k řece zabíhají výběžky Šardice, Jestřebí, Dubové, Vrchů a Tresného. Jejich nejvyšší bod je v mapě označen starým pojmenováním Hříběcí hory (Hribicze B[erge]). Z východu k městečku se svažují kopce dnešních Vizovických vrchů. Zřetelně je zakreslen kopec Kalvarie, který získal své jméno v 18. století podle křížové cesty, táhnoucí se od městečka až k jejímu vrcholu. Jihovýchodně od Napajedel se rozkládá udržovaná Prusinecká a Komárovská obora.
Napajedla jsou znázorněna svým charakteristickým protáhlým vřetenovitým tvarem. Vedle hlavní komunikace souběžně od Boříčku po již zakreslenou budovu právě dostavěného zámku vede tzv. Záhumení. Na zámek navazuje napajedelský panský dvůr, nově založený park a nad ním vinohrady ve Staré hoře. Vinohrady jsou ještě zakresleny na jihozápadních svazích Makové.
Nad středem městečka stojí nový kostel sv. Bartoloměje a jižně od něj po druhé straně komunikace starý kostel, kdysi českobratrská modlitebna. Pod kostelem je značkou zakreslena kaple a starý zámek s pivovarem. Nad Napajedly pět kapliček se třemi kříži na vrcholu Kalvárie znázorňují již zmíněnou křížovou cestu. Na severní straně městečko končí mlýnem a domky na Chmelnici. Přes Mlýnský náhon vedou tři mostky. Na druhé - jižní - straně městečko uzavírá budova solárny uprostřed mezi Žabincem a tzv. Podsedky. Oproti Solárně mezi mostem přes Moravu a novým zámkem je značka další kaple. Při Moravním mostu stála tehdy socha sv. Jana Nepomuckého. Na pravém břehu Moravy pod Makovou jsou znázorněny lázně, uváděné již na Müllerově mapě.
Napajedly probíhá severojižním směrem hlavní cesta od Bílovic na Otrokovice, lemovaná po celé délce stromovím. Z ní na Chmelnici odbočuje komunikace k Malenovicím a Zlínu. Od Moravního mostu vede cesta jižním směrem na Spytihněv a Staré Město. Vedlejší spoje vedou na Pohořelice, další obchází od severu Kalvárii a míří k Bakoši a Prusinecké oboře. Přes louky na Židech vedou dvě cesty kolem křížku na Pěnném k mostu přes Buravu, kde se napojují na cestu k Bílovicím. Na západním břehu Moravy odbočuje několik cest ke Žlutavě a Halenkovicícm. Na mapě je znázorněna cesta vedoucí od kostela v Pohořelicích přes Malinu k Prusínkám.
Topografii okolí dokreslují větrný mlýn, kostel a zámek s parkem v Pohořelicích, kostelík sv. Jiljí na Leopoldově, panský dvůr u Komárova (dnes jen polní trať Bukovina), dvůr na Prusinkách (zde nazývaný Prosinka), místo s křížkem při Moravě směrem na Spytihněv, nazvané "Zigeunersprung," označující snad místo nějaké tragické události, které svědčí o přítomnosti cikánského obyvatelstva v okolí. Za pozornost ještě stojí Pěnkovský dvůr východně od Oldřichovic. V době o něco pozdější zde vznikla parcelací dvora vesnice Karlovice.
2. vojenské mapování (1836-1852)
Druhé vojenské mapování, tzv. Františkovo, bylo v Rakouské říši zahájeno již roku 1807 po rakousko-francouzské válce. Předcházelo mu vyhotovení trigonometrické sítě pro celé mocnářství. Pro Čechy byl základním triangulačním bodem vrch Gusterberg v Horním Rakousku, pro Moravu za základ vyměřování byla vybrána věž chrámu sv. Štěpána ve Vídni. Práce na mapování probíhaly dlouhou dobu, a tak na Čechy a Moravu se dostalo až ve třicátých letech 19. století. V té době však již byly dokončovány práce na mapách stabilního katastru, prováděné rovněž na základě trigonometrických měření, a tak pro vojenské mapy mohly být využity katastrální mapy, které se v příslušném měřítku zmenšily a upravily. Morava se Slezskem byla zobrazena na 147 mapových sekcích, které v měřítku 1:28 800 zobrazovaly plochu čtyř čtverečních mílí, tj. 230,16 km2. Ke znázornění terénu bylo poprvé použito šrafovací metody – vodorovné a mírně skloněné plochy zůstaly v mapě bílé, málo skloněné plochy byly pokryty delšími, slabšími šrafami, řídce osázenými vedle sebe. Čím byl prudší svah, tím bylo šraf více, byly hustější, silnější a kratší.
Napajedla jsou zaměřena na mapovém listu O_10_VI, na němž jsou největším a nejvýznamnějším sídlem. Podle údajů na okraji mapy mělo městečka 412 domů a mohlo ubytovat na 300 mužů posádky a 144 koní.
Tok Moravy je zakreslen již mnohem přesněji než na mapě 1. mapování. Správně je zakreslen průběh Mlýnského potoka, poloha mlýna, jednotlivé písečné naplaveniny, zátočiny a ostrovy, vytvářené tekoucí řekou. Proti předchozímu mapování Burava již teče přes Kněžpolský les a do Moravy se vlévá až u Jarošova. Naopak rybníky u Prusinek byly již vysušeny.
Zřetelně jsou vyznačeny příkré svahy začínajících Chřibů a na druhém břehu mírně se zvedající kopce nad Napajedly. Jménem jsou vyznačeny Maková, Kalvárie, Napajedelský kopec – vyvýšenina mezi Pohořelicemi a zmiňovanou Kalvárií, a Sudná hora nad Žlutavou. Z lesních revírů jsou jmenovány Hrubá planina směrem k Bělovu a Nové Dědině, Kněžpolský les na jihu, dále mezi Prusínkama a Komárovem Prusinský les, U bučku, Bažantnice, a ještě dále Hajný les a Boří les u Březolup.
Základní půdorys městečka zůstává nezměněn. Zřetelně a správně je zakresleno centrum, zámek s parkem a dvorem, Žabinec, Podsedky, Chmelnice i Záhumení. Vedle zemědělských usedlostí sedláků a podsedníků je možno rozeznat domkařské osídlení na Kapli a pod Kalvárií. Vinohrady se týhnou na jihozápadních svazích Makové, ve Staré hoře nad zámkem a nezřetelně pod Dubovou společně s ovocnými sady.
Hlavní silnice od Otrokovic probíhá městečkem směrem na Prusínky a Topolnou, přes most vede silnice k jihu na Spytihněv, na severu od hlavní silnice odbočuje dnešní stará kvítkovská k Malenovicím a Zlínu. Na Zámoraví vede cesta ke Žlutavě, Halenkovicícm a na druhou stranu do Pohořelic a Oldřichovic. Kromě krátkých cest místního významu starý komunikační systém dokreslují cesty nad od Otrokovic přes Pohořelice k Prusínkám a Žlutavě s přípojkou od Napajedel přes moravní louky. Další cesta vedla od Švédských šancí přes Makovou ke Spytihněvi a další severovýchodním směrem kolem Halenkovského dvora do hor, tzv. Hradská cesta.
Na pravém břehu Moravy je již zakreslena železnice – Severní dráha císaře Ferdinanda, v té době ještě jednokolejná, dokládající, že mapa byla zpracována až ve 40. letech 19. století.
Pokud jde o další sídla a samoty, poblíž Prusínek je zakreslen mlýn na Bakoši, ovčárna pod kostelem sv. Jiljí jižně od Pohořelic. Místo panského dvora u Komárova v Bukovině byl tehdy založen Nový dvůr severozápadně od Březolup. Pár domků je vyznačeno na Zámoraví pod Makovou. Osidlování Zámoraví začalo až po dalších deseti letech. Na místě Pěnkovského dvora stojí již vesnice Karlovice s 33 domy.
Z okolních vesnic největší byly Halenkovice (249 domů), Spytihněv (136 domů) a Otrokovice (129 domů), všechny tři s filiálními kostely.