Regulační plán města Napajedel F. L. Gahury z roku 1942

V druhé polovině 30. let zavládl v Napajedlích čilý hospodářský a stavební ruch, který neochabl ani počátkem okupace. Vznik Fatry v r. 1935 vytvořil řadu nových pracovních příležitostí, přilákal obchod a služby do města, které potěšitelně rostlo. Období rozvoje zažil i podnik bratří Paříků.

Došlo k řadě změn  ve výstavbě města. - byl postaven nový most přes Moravu, zahájena bytová výstavba pro zaměstnance Fatry, postavena representativní budova Městské spořitelny a  budova národní a měšťanské školy.

Jestliže v r. 1930 podle sčítání lidu bylo v Napajedlích 3600 obyvatel v  779 domech, o deset let později, na počátku války, žilo zde již na 5700 lidí a počet domů stoupl na 1048.

Opět se otevřela otázka průplavu Odra - Dunaj, jehož projekt počítal s překladištěm a přístavem v Napajedlích, byly zahájeny přípravné práce na stavbě pomoravní silniční komunikace, která měla být časem rozšířena na dálnici.

Město si však i nadále zachovávalo svůj venkovský charakter, v této době již dost rozdílný od jiných měst, kde se zabydlel některý z podniků Baťova koncernu.  Ve čtvrtích, jako například Kaple, pod Kalvárií nebo Žabinec, navíc převažovala chaotická zástavba bývalých domkařských usedlostí, bez jakýchkoli architektonicko-kulturních hodnot. Zanedbaná byla dopravní infrastruktura a zcela zaostávala občanská vybavenost.

V této situaci si město a jeho zastupitelé uvědomovali naléhavost a nezbytnost vypracování regulačního plánu města.

Vraťme se ale nyní několik desetiletí zpět do historie.

Regulační plán F. Beneše z r. 1899 - 1902

Poprvé potřebu regulačního plánu pocítila Napajedla - tehdy ještě městečko - koncem minulého století. V roce 1895 se rozhodlo obecní zastupitelstvo vypsat konkurs na zhotovení polohopisného a nivelačního plánu městyse. K tomuto účelu založilo komisi, jejímž předsedou se stal MUDr. Richard Würz a zapisovatelem Kajetán Kleveta, okresní cestmistr.

Dne 8. 9. 1895 komise zveřejnila soutěžní podmínky, jimiž se měli řídit uchazeči, kterými mohli být jen úředně oprávnění civilní technici. Základní oznámení o vyhlášení konkursu vyšlo i tiskem. Měl být zaměřen a následně zhotoven polohopisný plán v měřítku 1:1000 trigono-polygonálními měřickými metodami s propojením na stávající katastrální mapy. Plán měl být zpracován na jednotlivých listech 74 x 60 cm s okraji na každé straně 5 cm. Jeden list plánu měl tak pokrýt 3200 m² území. Měly být nově zakresleny hranice parcel, čísla parcelní a domovní, jména ulic a tratí, jakož i stávající využití půdy v polohopisném plánu. Kopie tohoto plánu měla být vypracována jako regulační plán  s odsouhlasenými návrhy změn, nových ulic, resp. čtvrtí, stavebních čar. Před zakreslením definitivního regulačního plánu měl zhotovitel přeložit návrhy regulací na náčrtku právě oné jmenované komisi, která posoudí navržené změny co do polohy a šířky. Byly stanoveny podmínky pro určení odměny za zhotovení díla, ale komise si hned vymínila, že navržená cena nebude pro ni rozhodující, nýbrž že nabídky budou posuzovány podle celkového úsudku. V každém případě bylo zapovězeno překreslení stávajících katastrálních map v novém měřítku. Oferty měly být dodány v zapečetěné obálce do konce měsíce září 1895.

Nevíme, kolik uchazečů podalo své přihlášky. Dochovala se pouze nabídka Ing. Františka Beneše, úředního autorizovaného civilního geometra z Jičína v Čechách, z 28. září. Ve své nabídce podrobně popsal v souladu s podmínkami způsob zhotovení plánu, svou práci si cenil na 12 fl. za 1 jitro měřené plochy. Zavázal se k dokončení práce během 1,5 roku od udělení zakázky. 40% odměny žádá po dokončení měření, 50% po odevzdání plánu a zbývajících 10% po jeho schválení. Jako reference uvedl, že zpracoval již regulační plány českých měst Domažlic, Mšena a Sušice a v současné době pracuje na Hořicích.

Napajedla, zanedlouho již městská obec, přijala Benešovu nabídku. Radnice si byla vědoma finanční náročnosti projektu, jak o tom svědčí zamítnutá žádost o "příspěvek na polohopisný plán" zemským výborem Markrabství z 7.12.1895.

O konkrétním obsahu  a dalších ujednáních zakázky  nevíme, protože přípis z radnice z 14.12.1895 se nedochoval. Víme jen z pozdější korespondence mezi Benešem a městskou radou, že město mělo geometrovi zaplatit během 6 let do 14. 12. 1901. Beneš se buď přestěhoval do Uherského Hradiště, nebo si zde alespoň otevřel společnou technickou kancelář s hradišťským architektem D. Feyem (ten, který projektoval napajedelskou radnici), aby styk s Napajedly byl pružnější.

Při městském úřadě byl založen regulační a nivelační odbor, o němž máme zprávu z jeho jednání z 14. 11. 1901. Pracoval  pod vedením  F. Čejky, starosty, ve složení K. Kleveta, F. Úředníček, Julius Sojka, Jos. Kolaja, K. Jančík, Josef Janiš a P.  Ign. Sauer. Tehdy byl plán již téměř zcela dokončen a  Beneš předložil vyúčtování. Zaměřil 297 jiter pozemků za které si účtoval po 14 fl., tj. o dva více, než bylo uvedeno v původní nabídce. Protože dostal od města již zálohu 3000 zl., zůstává v jeho prospěch 1162 fl 20 k., které, jak odbor potvrzuje, budou vyplaceny po schválení plánu zemským výborem a místodržitelstvím. Lhůtu k dokončení odbor stanoví do konce prosince t.r. a dále bylo dohodnuto, že posouzení účtu, zda "je ho skutečně tolik jiter", předloží městský úřad nezávislému odborníkovi.

Beneš zpracoval dále nový plán úpravy ulice kolem zámeckého parku, pravděpodobně v souvislosti s odvodněním rybníčku před zámkem a jeho změnou v městský park (dnešní Havlíčkovy sady na Komenského ulici). Plán nebyl úřady schválen ještě v květnu 1902, a obec stále Benešovi dlužila. 24. 5. 1902 Beneš žádá okamžitou úhradu dluhu 745 fl. (zbytek ve výši 10%, tj.  416, 22 zl. je splatný až po sválení plánů). a "až strážník bude v Hradišti, má se pro plány zastavit, popřípadě on sám při příští návštěvě v Napajedlích plány odevzdá."

Polohopisný a regulační plán Benešův nakonec existoval a byl pravděpodobně schválen, protože se o něm v souvislosti s potřebou nového zaměření 3 listů hovoří koncem 30. let.

Díky Benešovu plánu se tak Napajedla zařadila mezi první města v Čechách a na Moravě, která si nechala vypracovat směrný plán svého rozvoje.

Potřeba nového směrného plánu v 30. letech 20. století

V následujících letech se město potýkalo se svými dětskými nemocemi a zároveň muselo čelit vzrůstajícímu vlivu nedalekého Zlína. Byla postavena nová radnice, sokolovna, upraveny a vydlážděny některé ulice, doplněno chybějící silniční spojení s některými okolními obcemi.  (Na druhé straně v  roce 1910 byla definitivně zamítnuta stavba městské nemocnice). Město však stagnovalo ve svém vývoji až do příchodu velkého průmyslu v 30. letech, kdy v souvislosti s novou obytnou výstavbou vznikla potřeba nových stavebních míst a potřeba asanací domkářských čtvrtí pod kopcem Kalvárií, na Kapli u Moravy a pod zámkem v Žabinci. Je nepochybné, že tyto potřeby snad již částečně řešil Benešův plán, ale v průběhu roků se původní představy ukázaly nerealizovatelné.

Návrhy regulace  území mezi silnicí na Pohořelice a hřbitovem, resp. Kalvarií

Od roku 1932 se objevují nabídky na doplnění regulačního plánu města, právě zejména v okolí hřbitova pod Kalvárií a u Pohořelické silnice. V r. 1937 zpracoval stavitel V. Kašpárek návrh na zastavění pozemků v této oblasti, zhruba ve stejné době nabízí své služby i další napajedelský stavitel Leopold Ochotský. Ani jeden návrh však zřejmě nevyhověl, protože v březnu 1938 městská rada žádá o pomoc a dobrozdání Technickou kancelář moravskoslezských obcí, míst a okresů v Brně. 4. května 1938 se dostavil do Napajedel jejich odborný pracovník, který se seznámil se situací v těchto lokalitách a poukázal na vysokou členitost terénu, kde navržení nových ulic a stavebních míst nelze bez nového polohopisného a výškopisného zaměření, geologické a hydrologické poměry. Jsou zde složité i majetkové vztahy (rozdrobenost vlastnických práv a na druhé straně velké plochy v majetku velkostatku, státního hřebčína, kláštera a hosp. školy), jakož i další práva, zejména vodní právo na potůčku, vytékajícího z Boříčku, které vlastní 1. Moravská pálenice p. Löwyho a která se bez čisté, nezávadné vody neobejde. Zároveň nabídl, že jejich kancelář je připravena provést nivelační měření a kompletní zastavovací plán daných lokalit vypracovat.

Městská rada a zastupitelstvo  se pravděpodobně všemi těmito záležitostmi dost podrobně zabývalo (navíc asi tlačila i a.s. Baťa v souvislosti s rozvojem Fatry a potřebou stabilizace nových pracovníků.) a v roce 1938, popř. začátkem r. 1939, po volbách místní samosprávy a pod vedením nového starosty Jaroslava Paříka, se dospělo k rozhodnutí nechat vypracovat kompletní nový regulační plán města Napajedel.

Nabídka F. Gahury a M. Lorence

Na koho jiného by se měli obrátit, než na zkušené a věhlasné zlínské architekty Františka Gahuru (1891 - 1958) a Miroslava Lorence. Gahura v té době má za sebou (kromě konkrétních architektonických projektů) i několik regulačních plánů  Zlína, většiny zlínských čtvrtí a integrovaných obcí Prštné, Louky, Malenovice, Kudlov, Příluky, Želechovice a Otrokovice, podílel se na studii ideálního průmyslového města, spolupracoval na územním řešení Baťových závodů na Slovensku, Jugoslávii, Švýcarsku, Francii, Anglii a USA.

28. února 1939 učinili Gahura s Lorencem nabídku na vypracování nového regulačního plánu ve 4 bodech:

1. Studie vztahu obce ke zlínskému regionu. Na základě podrobné obhlídky území a dodaných informací a pomůcek bude zpracován ideový náčrt v měřítku 1:25 000.
2. Geometrický plán upravovací v měřítku 1:2880 se zakreslením spojovacích komunikací, cest, ulic, prostranství, polohou veřejných budov s návrhem úprav a vyřešením okolí bez podrobnějších studií.
3. Upravovací podrobný plán v měřítku 1:1000, v podstatě stejný jako plán pod bodem 2., dovedený však do podrobností s návrhem nového zastavění, úpravy ulic a stavebních čar, ale bez návrhu nové parcelace.
4. Zaměření 3 nových listů geometrického plánu z r. 1899 ( Benešův ?) pro území cca 100 ha, v měřítku 1:1000 s podrobným polohopisem a výškopisem, stavem využití půdy, vlastnickými poměry a návrhy regulace a doplnění 7 dalších listů původního plánu.

Práce by měly být vykonány ve dvou etapách. Ta první zahrnovala body 1. a 2. , které měly být dokončeny během jednoho roku. Zbývající dva body zahrnovaly druhou etapu,  jejíž realizace by následovala poté a trvala opět jeden rok.

Studie měla obsáhnout návrh řešení místní a dálkové dopravy s projektem uliční sítě, rozdělení jednotlivých ploch v katastru města a návrh nejvhodnějšího způsobu zastavění, řešení estetického prostoru města.

Architekti v nabídce uvádějí, že zjistili, že vypracování plánů generálních i podrobných budou vyžadovat daleko větší péče a nákladu,  (než původně předpokládali, ) s ohledem na procházející dráhu, silnice, vodní toky a trasu plavebního kanálu.  Za všechny čtyři body nabídky požadují  105 400 K. Každá etapa po 45 000 K a 15 400 za zaměření výškopisu.

Městská rada odsouhlasila zhotovení směrného plánu počátkem června 1939 a 16. června pozvala oba architekty k návštěvě Napajedel k podrobnému projednání celého projektu. Hned na začátku došlo ke zpoždění, protože se ukázalo, že zpracovat směrný regulační plán v oblasti úzké soutěsky řeky Moravy, kdy do hry vstupuje tak velké množství vnějších činitelů - dálková silnice, rozšíření železnice, plavební kanál s přístavem a překladištěm, další plánovitý rozvoj Fatry, potřeba další regulace řeky Moravy -, bude složitým oříškem i pro tak zkušeného urbanistu, jakým byl František Gahura. Dne 10. 7. 1940 píše městské radě: "…dokud nebudou stanoveny trasy průplavu a dálnice, není možno začít s celkovou koncepcí Napajedel."

Zemský úřad v Brně byl nucen svolat schůzku všech zainteresovaných orgánů, mj.zemského úřadu, zemského finančního ředitelství, protektorátních drah, ředitelství pro stavbu vodních cest a zemského národohospodářského ústavu,  aby byla zkonzultována jednotlivá stanoviska těchto stran k předkládanému regulačnímu plánu. Konala se dne 27. 8. 1940 a za město Napajedla se jí zúčastnili náměstek starosty Jan Krajča a Josef Přidal, člen městské rady.

Napajedelská brána tvoří přirozené rozhraní Dolnomoravského a Hornomoravského úvalu, kterou protéká řeka Morava, po jejíž levé straně se rozkládají Napajedla, dnes s Otrokovicemi nejbližší aglomerace města Zlína. Celý prostor Napajedel představuje významný průmyslový a komunikační uzel, jehož postavení v několika příštích letech se ještě zesílí v důsledku stavby kanálu Odra - Dunaj, českomoravské dálnice a železniční magistrály.

Z historického hlediska je nepochopitelný tento ekonomický optimismus. V okolí, a to i v rámci Baťových závodů,  v roce 1940 dochází k částečnému utlumení hospodářského rozvoje, začínají se nedostávat prostředky a muselo být jasné, že ať válka skončí jakkoliv, hospodářské priority budou poněkud jiné. Tyto skutečnosti se zanedlouho projevily i při zpracování napajedelského regulačního plánu. Gahura i Napajedelští hovoří již jen o prvních dvou bodech plánu - přesný regulační plán  nadále odpadá.

V srpnu 1942 zemský úřad v Brně ukládá všem obcím, které v současné době připravují regulační plán, aby celý projekt omezily pouze na znázornění územního reliéfu s vodními toky, hlavními dopravními tepnami , zakreslení zastaveného území a jednotlivé využití půdy jak v zastavěném, tak i ve vnějším obvodu obce s výhledem na nejbližších 5 let.  Součástí reg. plánu musí být místní mapa a doprovodný výklad s demografickými daty a přehledy, včetně investiční bilance - co je třeba dobudovat.  Ať jsou plány již jakkoli zpracovány, obce musí předložit zemskému úřadu do 20.10.1942 výše uvedené požadované podklady. Náklady na ně ponesou obce a zaplatí je projektantům na podkladě sazebníku, určeného Ústředím architektů.

V říjnu 1942 Gahura předložil Podklady pro regulační plán v Napajedlích i zemskému úřadu v Brně a pravděpodobně i samotný plán byl v té době hotov  Podklady nebyly vypracovány přesně podle pokynů zemského úřadu.  Proto v prosinci téhož roku předkládá Gahura nové, částečně přepracované Podklady. Doprovodnou zprávu rozšiřuje o některé další demografické údaje a předkládá nově zpracované mapy, jednak využití půdy v celém katastru, stanovení hranic zastavěného území a jednak plán polohy budov, podniků apod. zařízení.

Architekt Gahura dne 3. 11. 1942 žádá o zaplacení zálohy 20 000 K za své práce a podotýká, že v odměně za regul. plány nejsou zahrnuty podklady a rozbory pro zemský úřad, které jsou mimořádně pracné. Pracuje nadále na celém projektu, i kdy pouze v polovičním rozsahu původní nabídky. Sděluje, že musel celou tuto práci převzít sám a že rozsah regulovaného území se zvětšil z 300 na více než 560 ha.  Řešení komunikací bylo těžkým problémem a muselo se pracovat přesně. Navíc provedl několik návrhů parcelace (v prostoru pivovaru a za spořitelnou, kde má být postaven kulturné dům s muzeem, knihovnou a čítárnou) a podal několik dobrozdání (např. ke stavbě dvojdomku v zahradě domu č.p. 272). Stěžuje si, že neustálé prodlužování prací neobyčejně zvýšilo režijní náklady. A tak vzhledem k těmto všem skutečnostem žádá zvýšit odměnu na 65 000 K z původně dohodnutých 45 000 K.

Mezitím brněnské ústředí architektů vypracovalo směrnici pro výpočet honoráře za práce na podkladech,  stanovených zemským úřadem. Gahura vypočítává tento honorář a požaduje zaplacení dalších 23 984 K.

Závěrečný účet Gahura vystavil dne 5. ledna 1943. Za dva dny poté mu městská rada v Napajedlích vyplácí 20.000 K zálohy, účet není však ještě stále vyrovnán ani  polovině března, kdy Gahura se obrací na starostu osobním dopisem: "Odpusťte mi prosím tuto urgenci, ale mám teď opravdu velké trampoty a budu potřebovat platit mnoho účtů, a to i nepředvídaných. Celou rodinu mám v nemocnici - i 4 1/2 letého hošíka, který je po těžké ušní operaci, … a tak by mi těch 18.000 K …. velmi pomohly a ulehčily podstatně alespoň finanční starosti."

Zdá se, že město Gahurovi zaplatilo za regulační plány, ale za doprovodné podklady podle výnosu zemského úřadu mu i nadále dlužilo. Těch 18 000 Kč totiž představuje 50 % honoráře (cca 12 000 K) za doplňkové práce a 6 000 K za dodání dalších kopií a podkladů k plánům.

Gahura dále v dopise se loučí a děkuje za spolupráci a nabízí další služby v budoucnu: "… ještě jednou Vás prosím za prominutí a těším se, že se na mne nebudete proto hněvat. Budete-li někdy potřebovat mých služeb, budu se z toho těšit a rád Vám vždy posloužím, jak jen budu moci."

Toto je zhruba obsah spisů, týkajících se regulačních plánů Napajedel, uložených v Státním okresním archivu Zlín (i.č. 454, fond Archiv města Napajedel). V archivu není uložen vlastní regulační plán, který byl předán do Napajedel.  Po jeho dalším osudu je třeba pátrat. Naštěstí se v archivu dochovaly oba Podklady k regulačnímu plánu, která byly vyhotoveny na základě příkazu zemského úřadu v Brně a podle nich si můžeme učinit obrázek o obsahu regulačního plánu.

Gahurův regulační plán města Napajedel

Základní předpoklady a východiska

Předkládaný regulační plán Napajedel vychází z těchto základních předpokladů:

• Město leží v soutěsce dvou pohoří, do níž je třeba vkomponovat všechny komunikační trasy, ať stávající nebo plánované. Jde zejména o
• možnost rozšíření stávající železniční dráhy z dvojkolejné na čtyřkolejnou
• vybudování dálkového silničního spojení Přerov - Břeclav
• zakomponování trasy budoucího plavebního kanálu Odra-Dunaj včetně překladiště a přístaviště v Napajedlích
• regulace toku řeky Moravy a její uvedení v soulad s těmito komunikacemi
• Napajedla jsou součástí zlínsko-otrokovické průmyslové a obytné aglomerace, a proto je třeba, aby regulační plán města vycházel ze stávajících návrhů regulace Velkého Zlína a Otrokovic-Baťova a v přímé návaznosti na nich.
• Charakter města je čím dál tím více ovlivňován rozvojem velkého průmyslu, zejména Fatry, kde se počítá s nárůstem průmyslového dělnictva během 5 let o 360 osob minimálně. Jejich zdrojem jsou jednak Napajedla samé, tak i okolní obce, pro něž je město výchozí stanicí a průmyslovým, správním, resp. soudním, obchodním a kulturním těžištěm.
• Napajedla mají venkovský charakter silniční obce, navíc roztříštěné s nevyvinutým centrem,  jehož půdorys by měl tvořit ucelenou jednotku.  Je nezbytné provést asanaci nejstarších částí města, jež je bez stavebních hodnot. Asanací vznikne potřeba 220 nových domů. Rozšíření města je plánováno jednak do asanovaných ploch ve směru západ - východ, tak i směrem jižním, kde jsou ideální prosluněné plochy pro obytnou výstavbu.
• Město má nedostačující síť kulturních, vzdělávacích a sportovních institucí, jakož i správních budov.
• Komunikace v rámci města jsou poddimenzované. Je špatná dostupnost nádraží a jeho spojení s centrem a průmyslovými podniky.

Podívejme se, jak se architekt s těmito východisky vyrovnal a udělejme si malou procházku po Napajedlích budoucnosti:

Dálkové komunikace

Řeka Morava byla už částečně regulována počátkem století, kdy byla zarovnán její tok v prostoru Hejného a Pěnného. Nyní je zapotřebí vyrovnat její tok v prostoru Kaple, kterou Morava obtéká poměrně ostrou zátočinou a dále od mostu směrem k stávajícímu nádraží, kde bude zapotřebí přesunout její tok více doleva a napřímit jej. Tak se nejzápadnější část Kaple ocitne pod vodou a celá až k budově sokolovny bude zbořena. Asanace se dotkne i nejzápadnější části Žabince. Podél celého toku Moravy  bude postavena nábřežní ulice, která začíná v prostoru dnešního Zábraní a končí za Žabincem pod továrnou Slavia, kde se počítá s výstavbou dalších průmyslových podniků a živností.

Obr. 1 - Řešení dopravní situace v prostoru mezi Zámoravím a Fatrou

Největším oříškem bylo sladění projektů komunikací v prostoru mezi Makovou, pod níž se neustále rozšiřuje Fatra, a městem. Ředitelství drah avizovalo rozšíření železnice na 4 koleje, což může být jen rozšířením směrem k řece. Tím by mělo dojít i k přesunutí nádraží. Dojde ke změně trasy železnice od Otrokovic, a to v souladu s regulačním plánem Otrokovic, kde by mělo být přemístěno nádraží do prostoru Baťova na levý břeh řeky Moravy. Při ústí Dřevnice železnice překročí tok Moravy a dále povede v kopci až k žlutavskému přejezdu, kde naváže na stávající trasu.

Tímto řešením se uvolní železniční těleso mezi letištěm v Otrokovicích, na něž bude možno přesunout dálkovou silnici  a využít pro její vedení i stávající železniční most přes řeku. Někde v místech Zámoraví změní silnice částečně svůj směr, odpoutá se od žel. tratě, s níž v těchto místech vedla souběžně, a zamíří do prostoru před Fatru (- zde vyroste nové autobusové stanoviště), od níž vede zhruba v dnešních místech kolem kolonie Baťových domků, podél stávajícího nádraží a dále rovnoběžně s rozšířenou železnicí.

Díky přesunutí toku řeky Moravy blíže k městu v prostoru Kaple a Žabince mezi novým tokem řeky a silnicí vznikne dostatečný prostor pro vedení trasy budoucího odersko-dunajského průplavu, který tak může být veden napříč slepým ramenem Hejného, na Zámoraví se přiblíží k nové trase silnice, kde bude vybudováno nákladní překladiště a v místech dnešní odbočky na Žlutavu a Halenkovice bude zřízen osobní přístav. Mezi průplavem a novým korytem řeky po celé délce Napajedel vznikne tak pás země, široký minimálně  50 metrů.

Za této situace se jeví mimořádně výhodné, aby stávající železniční nádraží bylo zcela zrušeno a přesunuto o půl kilometru severněji do prostoru osobního přístaviště, s jehož budovou vytvoří dopravní a architektonický komplex.

Uvedené řešení architekta Gahury považuji za geniální, protože umožní nejen soustředění dopravních a průmyslových služeb města na jednom místě, ale i napojení na centrum samotného města.  Toto řešení je v naprostém souladu se studií ideálního průmyslového města, kterou nedlouho předtím řešil celý tým Baťových architektů a který bohužel našel své uplatnění pouze při územním řešení Baťových podniků v zahraničí.

Regulace středu města

Nyní se dostáváme k centru města, jehož  nové řešení včetně dopravního napojení na Fatru a dálkovou dopravu s autobusovým a železničním nádražím a přístavištěm je druhým základním těžištěm Gahurova plánu.

Za centrum města můžeme považovat Masarykovo (za protektorátu Tyršovo) náměstí od křižovatky u Hrubé hospody až po budovu radnice, resp. pošty.  Veškerý obchodní a správní život města se odehrává v této ose, vedoucí od severu k jihu.  Je zapotřebí toto nevyspělé centrum rozšířit do kříže ve směru západ - východ.

Obr. 2 - Řešení regulace středu města

Jako ideální se jeví  navázat na prostranství před kostelem. Gahura doporučoval zbourat budovu tehdejšího okresního soudu mezi tzv. starým zámkem a spořitelnou a v tomto místě dobudovat náměstí, jež by pokračovalo širokou ulicí směrem přes asanovaný pivovar a zbořenou Kapli k novému toku Moravy, kde by po novém mostě pokračovala silnice směrem k průplavu a mimoúrovňovým křížením nad dálkovou silnicí by se zatáčela doleva a vedla mezi přístavem a železničním nádražím k hlavní bráně Fatry a odtud opět nad dálkovou silnicí by se vracela do města po druhém mostě přes Moravu a navázala by na dnešní Svatoplukovu ulici.

V prostoru mezi novou trasou řeky a tímto rozšířeným náměstím by vznikl parkový prostor od Zábraní až k dnešnímu mostu pro zakomponování nové soudní budovy, nemocenské pojišťovny s lékařským střediskem, kulturního domu, muzea, kina, divadla, domu mládeže, zimních lázní a stadionu. Na západní straně (od města) by tento sad lemovaly bloky nových budov.

Střed města by dotvářela asanace území pod Kalvárií, kde by v prostoru před hřbitovem vzniklo nové náměstí s novou vstupní branou na hřbitov a obřadní síní. Na spodní, západně straně takto vzniklého náměstí by byly postaveny nové základní s střední školy a celý prostor by navázal architektonicky na kostel a nově vytvořené centrum ve městě.

Obytné zahradní čtvrtě, průmyslové oblasti

Kolem celé Kalvarie  Gahura počítal s výstavbou zahradní čtvrti, která by zasahovala od pohořelské silnice až do Staré hory nad zámeckým parkem.

V jižní části města  plán řešil rozvoj Paříkovy továrny a dalších prostor pro podnikatelské aktivity při řece Moravě. Pozemky na Kamenci a za Malinou jsou ideální pro bytovou výstavbu, a tak zde Gahura naplánoval vznik celého nového sídliště.

Jeho základní komunikační osou měla být ulice kolem podniku Slavia až na křižovatku s dnešní Příční ulicí a odtud měla dál pokračovat přes louky a pole zhruba ještě dalších 600 metrů. Komunikace by plně nahradila dnešní silnici na Topolnou, na níž by se napojila až v místech odbočky na Komárov.

Proti současnému stavu, kdy sídliště Malina je lokalizováno vlevo na kopci od silnice na Topolnou, Gahura doporučoval zastavění především níže položených míst. Hořejší část pozemků na Malině, kde je výborná kvalita půdy, chtěl ponechat zemědělské výrobě.

Komunikační řešení ve městě

Dopravní obsluha města a nových čtvrtí měla být řešena vedle průjezdu městem novou okružní komunikací., která by začínala severně od zastavěné části města, přecházela by na východ v místech dnešní Husovy ulice, křížila pohořelickou silnici, dále vedla ke spodní hranici hřbitova, kde by vyústila na plánované náměstí pod Kalvárií. Odtud by vedla napříč k horní straně zámeckého parku, odkud by klesala na dnešní Malinu a tvořila by východní hranici zastavění. Nad Pahrbkem by navázala na novou komunikační osu od továrny Slavia.

Na druhé straně na severním okraji města by míjela nový sportovní areál a u lávky přes Moravu na Zábraní by navázala  na nově vybudovanou nábřežní komunikaci podél regulovaného toku řeky. Kolem nově vzniklého centra křížila nájezdy na oba mosty přes Moravu, vedla asanovaným územím v Žabinci a obcházela kolem závodu Slavia na západní straně od Moravy nevě vzniklé sídliště v Kamenci, až by se napojila jižně od města na západní obchvat města a vyústila na novou silnici k Topolné.

Gahurův plán dále zahrnuje regulaci některých dalších ulic, jako je např. zmola, křižovtka se silnicí na Pohořelice, spojky mezi západní částí okružní ulice a centrální komunikací, vedoucí přes město,  protažení ulic kolem hřebčína do Podzámčí v místech dnešní prodejny Fatra, křižovatku před Slávií a příčné ulice vedoucí Žabincem.

Město - zastavěná plocha a zahrady - se rozkládalo na ploše 114 hektarů.  Podle F. gahury mělo dojít k jeho rozšíření o dalších 91 ha a mělo se postavit nových 490 domů a 164 přestavět a rozšířit (zde si nejsem jistý, zdali neměl na mysli 650 bytů, protože ne všechny navrhované nové domy měly být rodinnými domky a zcela jistě, jak o tom svědčí jednotlivé plány, v centru města měla být uskutečněna bytová bloková výstavba.)

Regulační plán uvádí dále ještě celkové náklady na regulaci města ( pouze pro ilustraci - měly dělat 45 - 50 milionů protektorátních korun), které měly být kryty půjčkami, subvencemi, fondy,  částečně běžnými příjmy městského rozpočtu,  též příspěvky od soukromých zájemců a z veřejných prostředků.

Závěr

Jakkoliv tento plán nám zní dnes neskutečně, pevně věřím, že nebýt války a následných událostí, by se tento plán stal realitou. Musím dnes ale i přiznat, že v poválečném období budování města bylo některých prvků Gahurova plánu využito, ale zároveň v  jiných případech však došlo k naprostému popření jeho základních principů.