Cholera v Napajedlích r. 1866

Rok 1866 byl jedním z nejtragičtějších roků 19. století. Čechy a Morava se staly bojištěm prusko-rakouské války, která vyvrcholila 3. července rozhodující bitvou u Hradce Králové a porážkou rakouských vojsk. Poté se přesunuly válečné aktivity na Moravu a do Rakouska směrem k Olomouci a Vídni. Docházelo sice k drobným potyčkám i větším bojům s postupujícím nepřítelem, ale na výsledku války už to mnoho nezměnilo. 22. července 1866 bylo sjednáno příměří, které přivítaly obě strany. Nebyly to ale pouze hrůzy války, které decimovaly naši krajinu. Ruku v ruce s válečnými událostmi postupovala přes Čechy i Moravu obávaná cholera.

Epidemie cholery v tom roce však nebyla způsobena pouze válečnými událostmi. Byla součástí celosvětové pandemie, která se již od počátku roku 1863 šířila z indických přístavů přes Blízký východ, Balkán, Francii, Anglii, poté přešla v r. 1865 do severního Německa, Ruska a Polska a posilována vojenskými taženími armád se přesunula i k nám .

Cholera přišla do Napajedel někdy v posledním týdnu měsíce července 1866 , kdy po další prohrané bitvě u Tovačova a Dubu nad Moravou prchala poražená rakouská a saská vojska podél řeky Moravy k jihu směrem na Břeclav, pronásledována postupujícími oddíly I. pruského armádního sboru.

V oblasti střední Moravy Napajedla patřila mezi nejvíce postižené obce. Epidemie ve městě si vyžádala celkem 178 obětí, z toho 141 napajedelských obyvatel a 37 pruských a rakouských vojáků. Pro srovnání ve třikrát větší Kroměříži bylo evidováno 146 úmrtí, v Kojetíně 133, v Holešově rovných 100 a v Hulíně 139. V samotném Tovačově cholera řádila šest neděl a vyžádala si 78 obětí. Protože úmrtnost na choleru se pohybovala mezi 30% a 40% , dá se odhadnout, že epidemie v Napajedlích postihla kolem 400 osob a – jak nám potvrzují matriky zemřelých - trvala celkem po dobu dvou a půl měsíce.

Bitva u Tovačova se odehrála 15. července a již 19. července byla zaznamenána první úmrtí na choleru v Kojetíně a Hulíně, o den později v Kroměříži, 21. 7. v Chropyni a Otrokovicích, 23. v Tlumačově a 31. července v Napajedlích. To byla v podstatě hlavní osa postupu pruských vojsk po vyhrané bitvě. Města a vesnice, které ležely stranou pochodu, byly postiženy cholerou s jistým časovým odstupem a většinou méně razantně. Ve Zlíně je zaznamenáno první úmrtí na choleru 12. srpna, v Pohořelicích a Malenovicích došlo k prvním úmrtím dokonce až o tři dny později. Na Žlutavu dorazila epidemie o další týden později. Obce, ležící kolem Zlína mimo hlavní komunikace byly postiženy cholerou až na počátku září a epidemie tam skončila poměrně brzy a s daleko menšími následky. Společně s postupujícími vojsky se cholera rozšířila od Kroměříže směrem na Zdounky (a dále k Bučovicícm a Brnu) a od Hulína údolím Rusavy k Holešovu .

Do Napajedel první pruské oddíly vtrhly 19. července. Během prvních čtrnácti dnů v srpnu si cholera vyžádala nejvíce obětí z řad pruských vojáků. Nemocní vojáci byli umístěni v obecním domě č. 88, kde byl zřízen provizorní lazaret. V Napajedlích jich zemřelo celkem čtrnáct. Většinou pocházeli z východního Pruska od Královce, z Pomořan od Gdaňsku a Marienwerder (dnešní Kwidzyn v Polsku) a ze Slezska od Oels (Oleśnica). Prvně nemoc vypukla u oddílů, které měly na starosti zásobování proviantem, a posléze se rozšířila i mezi příslušníky 7. a 8. východopruského pěšího pluku, který se v městečku ubytoval. Pruská vojska nakonec odtáhla z Napajedel kolem 10. září a o čtyři dny později zemřel poslední pruský voják, kterého v Napajedlích zanechali. Za pár dnů nato pruská vojska vystřídaly rakouské oddíly – huláni ze 7. hulánského pluku, pěšáci z 24. pěšího pluku vévody z Parmy, popř. z 9. pěšího pluku hrabětě Hartmanna. Byli to většinou Ukrajinci, pocházející z nejvýchodnější části Haliče a z Bukoviny. Nemocnice byla přestěhována na druhý břeh řeky Moravy do obecní cihelny, kde se konaly i provizorní pohřby. Několik mrtvých vojáků vysadili přímo z vlaků na napajedelské stanici .

První obětí cholery mezi napajedelským obyvatelstvem byl tesař Petr Koutný, jenž zemřel již 31. července. Dá se předpokládat, že se nakazil někde jinde a nemocný přišel do města zemřít.

Průběh nemoci v Napajedlích můžeme rozdělit do tří období.

První období od 31.7. do poloviny měsíce srpna, můžeme nazývat obdobím inkubačním. Nemoc začala nenápadně. V druhém srpnovém týdnu si vyžádala pět obětí z řad místních, o týden později osm.

Ve druhém období od poloviny srpna do konce září se nemoc plně rozvinula a denně přibývalo několik desítek nových případů a rostl počet úmrtí. Od poloviny měsíce denně umíraly již v průměru tři osoby a koncem srpna umíráček nepřestal zvonit – dne 31.8. a 12.9. podlehlo nemoci dokonce po 7 osobách. Čtyři úmrtí denně byly pravidlem až do poslední třetiny měsíce září.

Ve třetí fázi od 25. 9. do 17. 10. odchází již k útlumu, nové případy se vyskytují jen v několika málo lokalitách a po 4. září epidemie začala doznívat. Poslední pohřeb se konal 19. října 1866.

Zkoumáme-li podrobněji podle matričních zápisů, kdo byl epidemií nejvíce postižen, dostaneme poměrně zajímavé informace.

Pruští vojáci, kteří onemocněli cholerou, byli umístěni – jak jsme již výše psali – v obecním domě č.p. 88 v centru městečka. Z místních obyvatel v první etapě onemocněli a zemřeli lidé z okolí tohoto obecního domu – pět případů bylo z nedaleké části, nazývané Na kapli, tři případy se vyskytly v sousedním pivovaře a v domech kolem něj, dva případy v domcích kolem koželužny – pár kroků od obecního domu, tři na náměstí, tři v okolí Žabince v jižní části obce, čtyři úmrtí byly na Zábraní při výjezdu ke Kvítkovicím a dva případy na Záhumení a pod Kalvarií. Další případy úmrtí byly na Zámoraví a u cukrovaru. Ve velké většině to byla místa, kde se nacházely vodní zdroje a kde byla zvýšená spotřeba vody – pumpa v horní části náměstí, pivovar, cukrovar, koželužna – a zvýšená frekvence obyvatel. To by potvrzovalo již dávno prokázanou teorii, že cholera se přenáší požitím nepřevařené vody. V době vrcholící fáze epidemie – do 25. 9. se rozšířila nemoc většinou pouze v rámci těchto částí obce. V třetí fázi, kdy cholera již ustupovala, byla jí zasažena především oblast Žabince a Podzámčí.

Podle počtu úmrtí po celou dobu epidemie, můžeme vytýčit tyto oblasti, kde si cholera vybrala největší daň (tučným písmem dvě a více úmrtí v jednom domě):

a) Na kapli (č.p. 76, 81, 83, 85, 382, 411) 8 úmrtí
b) Městečko jižně od kostela (č.p. 65, 73,74, 219, 221, 223, 226, 451) 10 úmrtí
c) Městečko severně od kostela (č.p. 93,96, 97,100, 101, 103, 105,
106,185, 190, 196, 202, 206, 207, 208,212, 452) 22 úmrtí
d) Záhumení (č.p. 273, 280, 285, 287, 288,296, 297, 298, 306,
307, 312, 499) 18 úmrtí
e) pod Kalvarií (č.p. 319, 324, 325, 328, 341,348, 351,353, 355, 361,
362, 364, 416,417, 420, 421, 439, 508) 25 úmrtí
f) na Zábraní (č.p. 122, 137, 165, 166, 179) 7 úmrtí
g) na Zámoraví (č.p. 435, 440, 469, 514) 7 úmrtí
h) Žabinec a Podzámčí (č.p. 2, 12, 26, 28, 32,44, 53, 55, 231, 249,
253, 256, 261,262, 377, 392, 475, 478, 479, 493, 496,497,
503, 515) 35 úmrtí
i) u cukrovaru a kolem nádraží (č.p. 407,441, 461) 6 úmrtí

Žabinec, Kalvárie, Zábraní a Kaple jsou přitom ty části obce, kde bydleli nejchudší obyvatelé městečka – drobní řemeslníci, domkaři a podruzi. Jejich rodiny byly také nejvíce postiženy. Z celkového počtu úmrtí jich 80% připadá na tuto chudinu. Z rodin domkařů a malých řemeslníků zemřelo 64 osob, 25 úmrtí bylo v rodinách podruhů a nádeníků, kteří bydleli v nájmu. Na druhé straně z řad podsedníků (chalupníků) to bylo 20 lidí a pouze 4 osoby zemřely v rodinách větších sedláků (čtvrtláníků a pololáníků). Přitom podsednické a lánové usedlosti činily kolem 40% celkového domovního fondu.

Cholera se projevila po dvou až třech dnech silnými křečemi, „jež tak sevřely, že člověk jako uhel zčernal“ , pak silným, vysilujícím zvracením a nakonec běhavkou - průjmem. Onemocnění se nepřenáší přímým kontaktem s nemocným, ale požitím infikované vody či výkaly. Vzhledem k totální dehydrataci organismu jsou ohroženy zejména děti a staré či oslabené osoby. V Napajedlích tak zemřelo 44 dětí a 28 osob nad 55 let věku.

Myslím, že nebude na škodu, jestliže si připomeneme pár rodin a osob, kterých se epidemie cholery tragicky dotkla. Na Kapli ve dvou dnech 18. a 20. srpna podlehly nemoci dvě malé dcerky Františka a Barbora Jindřicha Salvianiho, komorníka hraběte ze Stockau. 31. srpna zemřela jednoroční dcerka napajedelského řezníka Ignáce Polomíčka. Otec ji přečkal jen o jeden den a 12. září zemřel nejstarší z rodu Polomíčků, děd František ve věku 78 let. 13. 9. nemoci podlehla šestadvacetiletá svobodná Barbora Tabarková a o tři dny později ji následoval její otec Antonín Tabarka. Na Kalvárii, kde nemoc řádila naposledy, zemřelo ve dvou sousedních chalupách pět osob – domkař František Silnoušek s manželkou, její bratr František Zelinka a dvě malá děvčata Ignáce Prokopa. Jan Tomášek z Žabince přišel během jednoho zářijového týdne o manželku Barboru a dvě děti – Marii a Jana. Dále zemřelo několik dělníků a řemeslníků z cukrovaru a pivovaru a – což je zajímavé – epidemie postihla asi pět rodin zaměstnanců Severní dráhy – většinou zřízenců či hlídačů na železnici.

Je zajímavé, že s jedinou výjimkou (August Korski ze 7. Východopruského pěšího pluku č. 44, který pracoval jako pomocník v lazaretu) nezemřel nikdo, kdo přicházel pravidelně do styku s nemocnými – ošetřovatelé, lékař, ani místní kooperátor Hynek Sauer či napajedelský děkan František Fádrus, kteří obětavě udíleli umírajícím poslední pomazání, pokud vůbec rychlý průběh nemoci to umožnil.

Koncem října 1866 se situace rychle uklidnila a jak rychle cholera přišla, tak odešla. Dnes po ní zůstaly pouze zápisy v napajedelské úmrtní matrice, které jsou němým svědkem těch tragických měsíců před téměř 150 lety.

duben 2011

(c) Karel Kysilka 2011

Článek v PDF formátu: Cholera v Napajedlích v r. 1866